Úplně vysolenej...

Chicago, někdy na jaře roku 1998

Na křižovatce ulic Belmont a Millwaukee byla benzínová pumpa Shell. Nejspíš tam stojí ještě dnes, co by se s ní asi tak stalo. V roce 1998 tam prodávali celkem obstojné kafe, za dollar jej bylo dost a navíc se tam dal koupit Deník Zwiazkowy, polské periodikum, kde byla spousta inzerátů na práci.
Hned vedle pumpy Shell stál Dunkin Donnuts, tady se pro změnu daly koupit výborné croissanty a kdo byl mlsnej, tak jakékoliv koblihy.

Hlavním důvodem, proč se na této pumpě scházely ve všední den po ránu doslova stovky lidí však byl úplně jiný. Přijížděli sem totiž polští kontraktoři (stavitelé) a najímali zde pracovní sílu. Na den na dva, někdy se z toho vyklubal dlouhodobý pracovní vztah. Občas se také stalo, že člověka najali, nechali jej celý den pracovat a večer mu řekli, že za nic nestál a nic mu nedali. I takoví šmejdi se našli. Pak se už ale dlouho nemohli na Shellce ukázat, komunita držela pospolu, zrada se neodpouštěla. Speciálně vůči lidem, kteří neměli nic jiného než své ruce k obživě.

Kolikrát jsem si říkal, že pokud by chtěl imigrační úřad někde udělat zátah, tak tady by to bylo ideální. To se však nikdy nestalo, přece jen někdo musel opravovat domečky američanů. Určitě o tom však věděli, byli jsme tam úplně na ráně, jezdili kolem nás denně do práce.

Radek se nedal přehlédnout, a přestože nebyl velký vzrůstem, bylo jej všude plno. Bylo zvláštní, že jsme se k sobě dostali, ovlivnil můj život v dalším roce v Chicagu. Pořád měl co vyprávět, příběhy z Čech i z USA, nedal se zastavit. Prodavač někde od Liberce, byl v Chicagu s bráchou Karlem.

Poprvé jsem jej zaregistroval, když s kelímkem kávy v jedné ruce a rohlíkem v druhé hrozně horlivě vykládal příběh svého kamaráda, který se rozhodl přestat solit. Měl audienci asi pěti lidí, které udržoval v pozornosti, tím, že jim neustále kroužil kelímkem před obličejem. Příběh naštěstí nebyl dlouhý, už se schyloval k vyvrcholení... "No jak myslíte že to po měsíci dopadlo??" ...ptal se Radek obecenstva... "Odvezli ho do nemocnice", prohlásil vítězoslavně, "byl úplně vysolenej!" Načež se na všechny dlouze podíval a vítězoslavně se napil kávy z kelímku.

Jeslti z toho plyne nějaké poučení opravdu nevím. Tak jsem však potkal Radka, se kterým jsem v Chicagu prožil mnoho dobrého i zlého.