Slovo do pranice...

Tento příspěvek je poněkud z jiného soudku. Potkal jsem totiž jistého známého, jistou dobu pracoval v Itálii. Jeho pocity z pobytu v cizině jsou však docela odlišné od těch mých. Vůbec se mu tam nelíbilo, připadal si jako přistěhovalec a vůbec na svou zkušenost nevzpomíná v dobrém. Přitom je to poměrně mladý člověk. Musím ještě podotknout, že italsky se nenaučil a pracoval jako pomocná síla.

Otázky:

• Je rozdíl mezi životem v západní Evropě a za Atlantikem?
• Jak se lidé liší svým chováním vůči cizincům a menšinám?

Podle svých zkušeností s pobytem v USA mám za to, že v cizině se žije lépe než v ČR. Otázkou je, jestli se člověk snaží mezi domorodce zapadnout a jak rychle se naučí jejich řeč a zvyklosti.

Pro názorný příklad nemusíme chodit daleko. Podívejte se na vietnamskou menšinu v ČR. Kdysi tady začínali jako studenti, kteří si vydělávali šitím džínsů. Většina se naučila česky a respektuje české zákony. Jejich děti dnes chodí do škol s českými dětmi a mluví plynně jak česky tak vietnamsky. I když si udržují své zvyklosti, přizpůsobili se životu v ČR.

Naproti tomu romská menšina žije v ČR už stovky let a ještě pořád se nepřizpůsobila. Přestože zákony ignoruje, sociální systém využívá naprosto perfektně. Věčně poukazuje na rasovou diskriminaci a zkouší emigrovat do států na západě.

A jak to funguje v USA? Američané vás přivítají s otevřenou náručí, ale prosadit se musíte sami. Na žádnou sociální podporu nečekejte, je to země pro samostatné lidi. Zajímavé je, že Romové nikdy nezkoušeli emigrovat do USA, když právě tam mají s rasovou dikriminací obrovské zkušenosti. Pravdou je, že v USA je lidem jedno, jestli jste černý, bílý nebo modrý. Pokud se chováte slušně, jste pro ně slušný člověk.

V celkovém přístupu je mezi Čechy a Američany obrovský rozdíl v přístupu k lidem. Dovolím si citovat slova jednoho Američana, ktarý již spoustu let žije v ČR. Vystihuje to takto:

Když se narodí v ČR miminko, tak se narodí mezi 10 milionů cizích lidí. Jak jde životem, tak lidi poznává a vytvoří si úzký okruh přátel a známých. Někdo 20, někdo 50, někdo 100.

Když se v USA narodí miminko, narodí se mezi 300 milionů přátel. Jak jde životem, z některých se stanou velmi dobří přátelé a některé po negativních zkušenostech z okruhu přátel vyřadí.

Možná to zní příliš naivně, ale tak to prostě je. Proto vás na ulici pozdraví úplně neznámý člověk, jen protože se tak cítí. Proto se s vámi na záchodě nad mušlí dá do řeči úplný cizinec a klábosí s vámi o počasí nebo o fotbale. Proto se na vás v restauraci obsluha usmívá a ptá se jak se máte.

Nikdo od vás nečeká, že jej podrazíte. Obvykle vám cizí lidé důvěřují a očekávají to zpátky.