Koupání ve vlnách na Captivě

Listopad 2000, Captiva Island, Florida

Život na západním pobřeží Floridy může připadat návštěvníkovi až příliš idylický a pohádkový. Pokud však máte práci, která vás alespoň trochu baví a průměrně živí - život na západním pobřeží Floridy JE příliš pohádkový a idylický. Na co se dá taky stěžovat? Počasí? To by mohl snad jen šílenec. Teplota moře? No dejme tomu, místní fajnšmekři se chodili koupat jen dubnu a květnu a potom zase v říjnu a listopadu. V obdobích mezitím bylo moře příliš teplé a tedy kalné anebo příliš studené zato však čiré. Pravda jsou tam komáři, ale co vám brání zůstat večer doma za sítí a u bazénu s přáteli si dát lahvinku dobrého vína...

Z mých článků určitě poznáte, že mám tuto oblast moc rád a že se tam budu navždy vracet, jednou snad natrvalo. Poznal jsem mnoho lidí, kteří v USA byli a nemají dobré vzpomínky. Já můžu říct jen to, že ač to nebylo vždycky idylické, celkový dojem byl více než kladný a nemoho říct proti USA anebo amíkům křivého slova.

Koupat do moře jsme se chodili často a rádi. K moři jsme to měli pěšky 15 minut, ale nebylo to moře na koupání, byla to tropická řeka, která se zde s mořem mísila. Pravda, byla zde pláž a krásné západy slunce, ale opravdové moře a pláže byly kousek dál.

Nejblížší  na ostrově Sanibel cca 30 minut autem, nádherný kus země. Kdysi zemědělský ostrov, pěstovali zde jahody a rajčata, po nějakém hurikánu však půda dostala příliš mnoho soli a obdělávat se už nedala. Když už však člověk přejel most na Sanibel, vyplatilo se přidat dalších 20 minut a dojet na Captivu. Tady už byl opravdu tropický ráj, z obou stran obklopen mořem a plážemi. Pouze soukromé rezidence a hotely ale také nádherné veřejné pláže. Ano, tady to vždycky stálo za to. Přesto jsem byl pokaždé mile překvapen, že se vždy dalo slušně zaparkovat. Snad to bylo tím, že na Captivě opravdu nebyl McDonnalds ani jiný fast food řetězec a to bylo pro amíky poněkud matoucí. Nevěděli, jak zde přežít. Taky zde byla jediná cesta z pevniny, na konci ostrova se člověk prostě musel otočit a jet zpátky.

Nejlepší vzpomínku mám na jedno koupání na Captivě těsně před západem slunce koncem listopadu 2000. Auto jsme zaparkovali u restaurace Green Flash, nebylo tam mnoho lidí a navíc tam pracoval známý. Na pláž to bylo asi 300 metrů pěšky. Moře už bylo poměrně chladné, ale ještě příjemné. Nikdo jiný se na celé pláži nekoupal, jen párek starších manželů si užíval večerního vzduchu a se sklenkami vína v ruce čekali  na západ slunce. Vypadalo to, že bude úžasný večer.

Začaly se zvedat obrovské vlny, do kterých jsme se vrhali a nechali se unášet jako malé děti. Slaná voda nás zalévala ze všech stran a síla moře byla cítit všemi smysly. Ve vzduchu byl cítit chlad a slunce se pomalu ztrácelo v moři. Moře bylo teplejší než vzduch a tak se nám vůbec nechtělo ven. Bylo nám jasné, že tohle je letos asi poslední koupání, tak jsem si to pořádně s Janou užívali. Byli jsme oba plní štěstí ze života, který jsme si  mohli užívat plnými náručemi. Co na tom, že musíme zítra do práce, tohle jsou okamžiky, které nás nabíjejí životem.

Domů jsme jeli mlčky, ale usměvaví a spokojení.