Klíče

Říjen 2002, Cape Coral, Florida

Na podzim roku 2002 za mnou na Floridu přijel švagr. Jen na tři měsíce, měl jsem tenkrát hromadu práce na pokládání dlažeb a tak přijel na výpomoc.

Už pár měsíců předtím jsem si pořídil svoji první loď. Jen maličkou, 16 stop dlouhou s malým 50ti koňovým motorem. Na vyblbnutí to ale stačilo až nad hlavu, dalo se na ní dojet kamkoliv, dalo se z ní i rybařit. Byla to jedna z nejlepších lodí, co jsem kdy měl, dokonce přežila i úplné potopení, to když ji zalil déšť a já měl vytaženou baterii abych ji dobil pro případ, že by musela odčerpávat dešťovou vodu. Zvláštní paradox.

Přišel čas údržby a já ji potřeboval vytáhnout na přívěsný vozík a pěkně v suchu ji opravit a natřít dno proti korýšům. Kotvila u rodinného domku mého německého přítele Juergena. Dům byl na Cape Coral, zatímco já bydlel "jen za mostem" ve městě Fort Myers. "Jen za mostem" znamenalo asi 20 km jízdy autem. Neuvědomil jsem si tuto vzdálenost, dokud mě na to švagr neupozornil.

Akce byla naplánována bezchybně. Já vysadím švagra u lodi, on na ní dopluje na veřejné přístaviště, já tam dojedu s přívěsným vozíkem, loď naložíme a tradá do Fort Myers do suchého parkoviště. První část proběhla bezchybně. Švagr naskočil, loďka chytla na první otočení klíčku, odvázal jsem jej a vzájemně jsme si zamávali. Ještě než zajel za první ohyb, došla mě jedna dost podstatná maličkost. Klíče od dodávky jsou na klíčích od lodi, tudíž se nenávratně vzdalují. Zkoušel jsem křičet, mávat, ale byl už daleko, navíc přes běžící motor za zády neměl šanci mě slyšet.

Mobilní telefon jsem měl jen já, on jej na ty tři měsíce nepotřeboval. To jsem si tedy doposud myslel. Byl všední den kolem poledne, nikdo tedy nebyl doma, všichni byli v práci. Neměl jsem mu kam zavolat, cílové místo bylo ode mne vzdáleno asi tak 15 km. Přesto jsem obvolal pár známých, podle očekávání byli všichni poněkud z ruky. Dodávka byla odemčená, tak jsem dostal šílený nápad, že by to přece neměl být takový problém ji nastartovat a odjet. Korba plná nářadí... Po půl hodině jsem ji různými zkraty a přípravky opravdu nastartoval, ale měla zamčený volant, navíc se nedalo zařadit. Automatická převodovka je zároveň blbuvzdorná.

Neodjel jsem. Švagr ani neměl moje číslo, že by mě zavolal z veřejného telefonu na pláži, kde již dozajista přešlapoval. Plán to byl dokonalý, jedna malá drobnost jej však dokázala kompletně převrátit vzhůru nohama.

Asi po dvou hodinách jsem se konečně dovolal dalšímu známému, který navíc bydlel poblíž a navíc už přijížděl z práce domů. Vyzvedl mne ještě s jedním kolegou, váleli se po podlaze smíchy, když jsem jim příběh vyprávěl. Jeli jsme tedy pro švagra, ten už byl značně nervózní, hlavou mu proběhly snad všechny scénáře, jen tento ne. Klíčů od dodávky si na svazku nevšiml.

Cestou zpátky jsem si tedy musel potupu zopakovat a odvyprávět příběh ještě jemu. Další překvapení jej čekalo u dodávky, kterou jsem téměř rozebral, abych ji mohl nastartovat. Navíc jsem při skládání součástek zpátky na jednu zapomněl a nyní bylo vždy při startu potřeba stisknout nějakou páčku pod volantem.  Já tam ale z místa řidiče nedosáhl, protože jsem musel otočit klíčkem. Zbylo to tedy na švagra, který se musel vždy potupně sklonit pod volant a stisknout páčku. Nevím jak to působilo na nezasvěceného pozorovatele, ale z mého stanoviště to bylo velmi legrační...