Ze svých vzpomínek na Ameriku nemůžu vynechat zkušenosti s hromadnou dopravou ve městě Chicago. Z počátku jsem systém příliš nechápal, ale časem jsem si zvykl a ještě později musel uznat, že to ani jinak nejde.
Například každá autobusová linka ve městě jede jen po jedné ulici. Od začátku až na konec, otočí se a jede zpátky. Docela pakárna pro řidiče, bych řekl. Pokud se ale podíváte na mapu Chicaga, zjistíte, že ulice jsou rozvrženy tak, jako by na město někdo hodil pravoúhlou pavučinu. Město bylo stavěno podle přesného plánu, takže hlavní ulice protínají město skrz naskrz, jak můžete vidět na této mapě (klikněte pro otevření nové stránky). Je zde však několik ulic, které protínají město šikmým směrem a poněkud rozbíjejí celkový pravoúhlý dojem.
Hustota silničního provozu ve městě je nepředvídatelná a proto jízdní řády na zastávkách městských autobusů vypadají následovně: "každých několik minut", "každou půlhodinu" a podobně. Není tedy výjimkou, že člověk na zastávce čeká jako trouba půl hodiny a potom přijedou autobusy hned dva. V létě se to dalo vydržet, mnohem horší to bylo v zimě, někdy jsem to čekání vzdal a jel taxíkem.
Dalším, mnohem spolehlivějším dopravním prostředkem je nadzemní dráha. Místní jí říkají "L" od slova elevated - zvýšený. Nadzemka má na rozdíl od autobusů přesný jízdní řád a obvykle se na něj dá spolehnout. V roce 2000 stálo jízdné $1.50. V roce 2012 už to je $2.25. Zdražuje se holt všude. Pokud nemáte předplacené jízdné, platí se při vstupu do objektu nadzemky. Když je člověk uvnitř systému, může si jezdit jak dlouho chce. A protože je v Chicagu celkem osm tras a ty se křižují na několika přestupních místech, je možné s malou svačinkou za celý den projet celé město za pouhých $2.25. Samozřejmě nesmíte opustit systém, tedy projít exitní bránou. Osobně jsem tento nekonvenční poznávací způsob vyzkoušel a vřele doporučuji.
Nejzajímavější a také nejkratší je trasa "Loop" - smyčka, kolečko v centru města, projížďka mezi mrakodrapy. Trasy jsou pojmenovány podle barev, modrá trasa, červená trasa, žlutá trasa...
Na některých trasách souprava zajíždí v centru do podzemí, takže tam se z ní na čas stane podzemka. Než zase vyjede na povrch.
Všechny prostředky hromadné dopravy jsou klimatizovány, člověk se tam tedy nemusí v létě potit jako to prase. Akorát to někdy bylo na teplotní šok. Venku pomalu 40 stupňů Celsia nad nulou, pak vlezete do autobusu, který je vychlazen na 23 - 25 stupňů. Tam vás ale přivítá usměvavý řidič nebo řidička, zaplatíte mu jízdné a tradá. Jedeme. Řidiči jsou povětšinou černoši, je to dobře placená práce se spoustou benefitů. a protože v USA neutlačujeme menšiny, obvykle dostane při výběru přednost "afroameričan". To je prosím oficiální oslovení, které však nemají rádi ani samotní černoši. Setkáte se tak s ním hlavně v televizi a tisku. Pokud o někom řeknete, že je "black", neměl by z toho být problém. Úplně zapovězené oslovení pro černochy je ale "negro". To už si koledujete o pěkný průšvih.
Například každá autobusová linka ve městě jede jen po jedné ulici. Od začátku až na konec, otočí se a jede zpátky. Docela pakárna pro řidiče, bych řekl. Pokud se ale podíváte na mapu Chicaga, zjistíte, že ulice jsou rozvrženy tak, jako by na město někdo hodil pravoúhlou pavučinu. Město bylo stavěno podle přesného plánu, takže hlavní ulice protínají město skrz naskrz, jak můžete vidět na této mapě (klikněte pro otevření nové stránky). Je zde však několik ulic, které protínají město šikmým směrem a poněkud rozbíjejí celkový pravoúhlý dojem.
Hustota silničního provozu ve městě je nepředvídatelná a proto jízdní řády na zastávkách městských autobusů vypadají následovně: "každých několik minut", "každou půlhodinu" a podobně. Není tedy výjimkou, že člověk na zastávce čeká jako trouba půl hodiny a potom přijedou autobusy hned dva. V létě se to dalo vydržet, mnohem horší to bylo v zimě, někdy jsem to čekání vzdal a jel taxíkem.
Dalším, mnohem spolehlivějším dopravním prostředkem je nadzemní dráha. Místní jí říkají "L" od slova elevated - zvýšený. Nadzemka má na rozdíl od autobusů přesný jízdní řád a obvykle se na něj dá spolehnout. V roce 2000 stálo jízdné $1.50. V roce 2012 už to je $2.25. Zdražuje se holt všude. Pokud nemáte předplacené jízdné, platí se při vstupu do objektu nadzemky. Když je člověk uvnitř systému, může si jezdit jak dlouho chce. A protože je v Chicagu celkem osm tras a ty se křižují na několika přestupních místech, je možné s malou svačinkou za celý den projet celé město za pouhých $2.25. Samozřejmě nesmíte opustit systém, tedy projít exitní bránou. Osobně jsem tento nekonvenční poznávací způsob vyzkoušel a vřele doporučuji.
Nejzajímavější a také nejkratší je trasa "Loop" - smyčka, kolečko v centru města, projížďka mezi mrakodrapy. Trasy jsou pojmenovány podle barev, modrá trasa, červená trasa, žlutá trasa...
Na některých trasách souprava zajíždí v centru do podzemí, takže tam se z ní na čas stane podzemka. Než zase vyjede na povrch.
Všechny prostředky hromadné dopravy jsou klimatizovány, člověk se tam tedy nemusí v létě potit jako to prase. Akorát to někdy bylo na teplotní šok. Venku pomalu 40 stupňů Celsia nad nulou, pak vlezete do autobusu, který je vychlazen na 23 - 25 stupňů. Tam vás ale přivítá usměvavý řidič nebo řidička, zaplatíte mu jízdné a tradá. Jedeme. Řidiči jsou povětšinou černoši, je to dobře placená práce se spoustou benefitů. a protože v USA neutlačujeme menšiny, obvykle dostane při výběru přednost "afroameričan". To je prosím oficiální oslovení, které však nemají rádi ani samotní černoši. Setkáte se tak s ním hlavně v televizi a tisku. Pokud o někom řeknete, že je "black", neměl by z toho být problém. Úplně zapovězené oslovení pro černochy je ale "negro". To už si koledujete o pěkný průšvih.
